O mně
Tvorba
Blog
E-shop
POEZIE 4
30.08.2016 | POEZIE
z pocitů
(ukázka ze sbírky
SETMĚLÁ OKNA, Miroslav Kozák 1997
)
U soutoku
Zbloudilé
říčky opřely se o jeden břeh
Průhledná v šedou zapouští
se jak šlápota v písek
Proud přes vlny
vzdouvá hlas
jež vstává a pak zas ulehá z cárů hladiny
Z protiproudu vytrhl se kačení křik
Dítě co brodilo se u břehu
slzy pouští
neb prstíky páteře kopřiv pročesalo
. . .
Rákosím do ticha
řeč ropuch
a ve tmu slova zapomenutá
Blízko k půlnoci je měsíc lampionem
na břehu okoralé schne tělo ryby
odvečera páchne z ní strach
v otiscích komářích drah
jarmarků světlušek
Noční blues
Hou-
pavá scéna rybničních řas
a cárů měsíce
na hladině probodané palachy
Stín sovy Na ticho žabí smyčce oknem
noci zní
zblízka kručí jich sonáta
Nabízí své přístřeší list lopuchu
I voda je pomoklá nocí
tma jak povětroň z křídel netopýra věští
ten probírá se z prvního leknutí
skrze kápě smrtihlava
A až bude čas
Přijde si pro tebe ranní křik kohouta
Poněkud
prázdno u ulice
člověka vyjedl déšť
koupe se v
kalužích jako dítě
sám
Zrcadlo silnice omývá ty co vkročí
průhledné šero vodou rzá
obloha schovaná do jam
naslouchám mokrých soch padání
Myslím na tebe
na to co mezi námi bylo
na to z nás zbylo
probolí plačky němý vodomil
zpět